Můj otec opustil matku a mě, když jsem byl velmi malý. S matkou jsme se přestěhovali do Polska. Matka se zamilovala do muže, poslala mě k dědečkovi a zůstala se svou novou láskou, přičemž nám slíbila, že nám bude každý měsíc posílat peníze. Spojení s matkou (i finanční) bylo zcela přerušeno 8-9 měsíců poté, co jsem se odstěhovala. Dědeček a já jsme zůstali sami, odkázáni sami na sebe. Když matka zmizela z našeho života, uvědomil jsem si, že se musím postarat sám o sebe a o dědečka.
S dědečkem jsme v sobě objevili talent a skrytou vášeň: jazyky! Nastoupila jsem na filologickou školu a pak jsem se stala překladatelkou. Dědeček říkal, že se znalostí jazyků se nikdy neztratím. Anglicky jsem uměla perfektně a dědeček mi kupoval knihy a slovníky němčiny. Když mi bylo 26 let, byla jsem nejlepší překladatelkou v našem městě. Brzy poté mě najala jedna firma, abych zajišťoval simultánní tlumočení při různých jednáních. Během těchto jednání jsem se seznámila se svým budoucím manželem. Byl to Angličan, který přijel na Ukrajinu za prací, a po dvou letech vztahu mě požádal o ruku, přestěhovali jsme se k němu a já začala sklízet plody letité práce a úsilí.
Bylo samozřejmě těžké opustit rodnou zemi, ale na každé prázdniny jsme jezdili k dědečkovi. On a můj manžel si nerozuměli, ale aktivně komunikovali svým znakovým jazykem. Všechno nemohlo být tak dokonalé. Zanedlouho mi zavolala moje matka. Zřejmě poznala mé číslo od dědečka, ale já jí rozumím. Máma by z něj nejraději vyžrala duši. Celkově se pro maminku v Polsku situace zhoršila, a tak se rozhodla zjistit, jak se mi daří, a když zjistila, že jsem si vzala Angličana, usoudila, že by pro ni bylo velmi přínosné se se mnou znovu spojit. Když mi matka řekla: “Máš štěstí, že máš dobrého muže,” rozloučila jsem se, zavěsila a přidala si její číslo na svůj blacklist. “Štěstí”… Myslím, že pro to existuje i jiné slovo: tvrdá práce, sebezdokonalování, disciplína… nebo ne?
