– Mami! Odpusť mi, prosím, ale nemám se na koho jiného obrátit než na tebe! Potřebujeme nutně peníze! Viktorovi se rozbilo auto a do výplaty je ještě daleko! Kateřina se začala vztekat. Chudinka malá! Zdálo se, že se na ni přenesl nešťastný osud její matky! Kateřinu opustil manžel, když bylo její dceři pouhých šest měsíců. Alimenty od něj chodily jen zřídka, a i ty byly tak mizerné, že se jich Kateřina chtěla dokonce vzdát, ale kamarádky jí to rozmluvily: “Aspoň nějaký peníz! Kateryna by vzala jakoukoli práci, aby mohla vychovávat dceru. Po směně v továrně běžela do školy, kde se učila její dcera Ljubočka, umýt podlahy.
Lubočka vyrůstala jako tichá a poslušná dívka. Hodně četla a hrála hudbu. Kateryna se své dcery nemohla nabažit a snažila se ji nezatěžovat domácími úkoly. “Mami,” přistupovala Ljubočka k matce a dívala se jí s nadějí do očí, “ve třídě si ze mě dělají legraci. Mám starý telefon. Můžeš mi pomoct s prací? Našetřím si na nový!” “Ne, ne, ne!” Kateřina se vyděsila. Musíš se přece učit! Vždyť si koupíš nový telefon! Co se to z mladých lidí stalo! Myslí jen na peníze! Normální lidi je nezajímají! Ljubočka chtěla jít na pedagogický institut. Najdu si práci v naší škole, abych ti byla blíž!” zasnila se nahlas.
Kateřina uronila slzu dojetí a vydala se do další práce. Představte si, jak byla Kateřina překvapená, když její dcera přinesla domů vysvědčení, na kterém byly skoro samé trojky. – Jak je to možné, vždyť jsi ve škole dobře prospívala! – Mami, nechtěla jsem ti to říkat, ale učitelé mě nemají rádi, protože jsi jim nedávala drahé dárky! A nikdy jsi nechodila na schůzky! -Kdy budu mít čas tam jít? Pracuju skoro nepřetržitě! Všechno jim řeknu na vysvědčení! – Mami! Chtěla jsem ti říct, že na vysvědčení nepůjdu! Rodiče utratili tolik peněz za organizaci, že je pro nás levnější letět do vesmíru! Kateryna uronila další slzu dojetí: jakou má starostlivou dceru; chápe, že matčiny peníze nejsou jen na parádu! “Všechno jsem zvládla na výbornou, ale nevzali mě kvůli špatnému vysvědčení!” plakala do telefonu. “Co mám dělat?” povzdechla si Kateryna.
“Vzdělání je pro tebe důležité! Zvlášť když jsi ho chtěla. Nějak ti to vzdělání zařídíme. Ve třetím ročníku studia se Ljubočka vdala. Z jejího budoucího manžela se vyklubal slušný chlap. Aby dceři zajistila vysněnou svatbu, vzala si půjčku a nechala se zaměstnat mytím vchodů do sousedního domu.Brzy poté se jí narodila vnučka. Kateryna se chystala dceru navštívit, aby se na miminko podívala a přinesla jí nějaké dárky. Teď už nemůžeš jít! Varja se narodila slabá a lékař důrazně doporučil, aby v bytě nebyli žádní cizí lidé.
Ani babičky. Je mi to tak líto! Ale pošlu ti fotku! Mimochodem, jestli ti to nebude dělat potíže, pošli nějaké peníze. Víte, malé dítě potřebuje tolik věcí a Vítův plat je malý! Kateřina se rozčílila, že se její vnučka nenarodila zdravá, a běžela do banky, aby převedla peníze Ljubočce. To se dělo skoro každý měsíc. Ljubočka volala a prosila o peníze: na léky, na opravy, na půjčku.
I když dcera chodila do práce, rodina už neměla žádné peníze. S vysvětlením, že byt rodičů se po narození Varenky stal velmi stísněným, si manželé vzali hypotéku. Měsíční splátky zabíraly lví podíl jejich platů. – “Proč vám nepomáhají tchánovci?” Kateryna byla tak unavená, že neskrývala podráždění. Pracovala ve třech zaměstnáních a doslova živořila. Prala prádlo pro své kamarádky a nemohla si dovolit ani nové ložní prádlo. “Prosím tě, mami! Vždyť do nás taky dávají všechnu energii! Kupují potraviny a Varjušce pleny…” Když Kateryna odešla do důchodu, byla nadšená: konečně bude mít nějaké vlastní peníze! Nehodlala se vzdát své práce. Ale zavolala jí Ljubočka a dusíc se slzami jí řekla, že Varjuše diagnostikovali strašnou nemoc.
– “Tchánovci mi dali peníze na operaci,” plakala Ljubočka, “a na rehabilitaci, možná mi pomůžeš, mami? Víš, že máme hypotéku! Kateryna se rozloučila s důchodem. Jednoho večera, když myla poslední schodiště, ve kterém žila sama, se Kateryně udělalo špatně. Zatmělo se jí před očima a upadla. Naštěstí byl vzhůru jeden z jejích sousedů, Hryhorij Jakovlevič. Uslyšel hluk na schodišti, vyběhl z bytu a uviděl Katerynu ležet v kbelíku se špinavou vodou. Zavolal záchranku a odvezl Katerynu do svého bytu. Probudila se až v nemocnici. “Proč jste se o sebe nepostarala?” vedle jejího nemocničního lůžka stál mladý lékař. “Máte úplně vyčerpané srdce! Proč jste se tak přemáhala?
Grigorij Jakovlevič říkal, že pracuješ na tři úvazky! Ve vašem věku! – Pomáhám své dceři! Je na tom ještě hůř než já – dítě je nemocné! – Jestli budete takhle pokračovat, vaše dcera vás brzy ztratí! Potřebujete podrobné vyšetření. Běžte se o sebe postarat, jinak… – Samozřejmě, samozřejmě!
Moje dcera žije v tomto městě! V tu dobu se uvidím s vnučkou! Kateřina dceři nic neřekla. Rozhodla se, že to nechá jako překvapení! Sbalila dárky a vydala se na cestu: – Ahoj! Ve dveřích stál její zeť Viktor s Varenkou v náručí. “Co tady děláš?” byl velmi překvapený. “Poslali mě do nemocnice na vyšetření. Zároveň jsem se rozhodl navštívit vás, protože jsem ještě nikdy neviděl vlastní vnučku! Jsi pořád nemocná, nebo nemáš čas, nebo něco jiného…” Kateřina se svlékla a odešla do kuchyně. “Jak to myslíš, nemocná?” Viktor šel za tchyní. “Co s tím? Ljubočka říkala, že se Varenka narodila velmi slabá.
Pořád s ní chodíš do nemocnice. A teď má strašnou diagnózu! “Viktore, copak ty ani nevíš, že je tvoje dcera nemocná?” Kateřina takovou hloupost od svého zetě nečekala. “Kateřino Michajlovno, o čem to mluvíš?” zeťův hlas zesílil, ale on se včas zarazil a tiše pokračoval. Mami! Z jednoho z pokojů vyšla žena, zhruba v Kateřinině věku, ale upravenější. Je tu vaše dohazovačka. A zřejmě o ničem neví… – Co mám vědět?” Kateřina byla zmatená.
Tvářila se tak zmateně, že si příbuzní uvědomili, že opravdu nic neví! “Posaď se, Káťo,” poplácala ji dohazovačka po pohovce vedle sebe. “Víťo, udělej nám čaj a ještě něco silnějšího. O hodinu později se Kateryna doslova dusila slzami. Její dcera, její Ljubočka, ji celá léta klamala. Nikdy nešla na vysokou školu. Když se Ljubočka přestěhovala do jiného města, začala se bavit: koupila si módní oblečení, pronajala si byt a začala chodit na diskotéky. Na jedné z diskoték se seznámila s Viktorem. Mladíkovi se dívka i přes její divoké chování okamžitě zalíbila. Když Ljubočka otěhotněla, Viktor doufal, že dostane rozum a zklidní se. Ale to se nemělo stát!
Měsíc po porodu Ljuba oznámila, že už má plínek a košil dost, a zmizela. “Peníze jsme neviděli.” Ljuba řekla, že její matka propila celý plat. Zpočátku nám jí bylo líto a chápali jsme, proč se dívka začala takto chovat. Říkala, že pracuje na internetu, a tak jsme se neptali, kde peníze vzala. “Navíc, když za tebou přišel Viktor, říkal nám, že máš špatně zařízený byt, a ty, Kaťuško, vypadáš dost ošuntěle, to mě mrzí.” – Pracovala jsem na tři úvazky! Škrábala jsem se od vloček po chleba! Jak mám takhle vypadat? A to všechno kvůli své dceři! A ona… moje peníze, jak se ukázalo, utíkaly… a Varjuša… co je s ní? – Všechno je v pořádku!
Je to naprosto zdravé a veselé dítě, přestože jí chybí matka! Kateřina a dohazovač dlouho seděli v obývacím pokoji a sdělovali si své bolestné zážitky. Viktor šel uložit Varenku do postele. Druhý den vzal Kateřinu na lékařskou prohlídku, kde jí doporučili, aby šla do sanatoria. – “Ale kde mám na tu dovolenou vzít peníze?” Kateřina si povzdechla: “Dcera ze mě vysála všechny peníze a síly.” “Pojedeme spolu!” navrhl jí dohazovač, “všechno zaplatíme! A Varjušku vezmeme s sebou! Je to trapné!
” Kateřina mávla rukou: “Nech toho! Pro nás to není tolik peněz! A ty si potřebuješ odpočinout a strávit čas s vnučkou! Kateryna se vrátila domů a dala výpověď ve všech zaměstnáních. Pak se spolu se svou družkou a vnučkou vydala do jednoho z krajských sanatorií. Čtvrtý den dovolené jí zavolala Ljubočka: “Maminko, promiň, že tě obtěžuji, ale dnes musíme zaplatit za Varenčinu rehabilitaci. Odešla jsem ze všech zaměstnání a teď žiju jen z důchodu!” – Maminko! Copak ti není líto tvé jediné vnučky? Víš, že si s Viktorem nemůžeme dovolit její léčbu sami.” – Proto je teď Varjuška se mnou a s babičkou v sanatoriu. A ty… už mi nevolej!!!
